magazín RSIJ                                                                   únor 2007

Pár slov na začátek

Je tomu asi tak teprve 40 let, co se zabývám záhadami nejrůznějšího druhu. Postupem času názory krystalizují, až dosáhnou úrovně, kdy se kvantita mění v kvalitu. Najednou jsem začal rozlišovat něco, co existuje a přesto jakoby neexistuje. Reálně existují věci nereálné, imaginární. V našem reálném světě je to prý nepřípustné. Matematika se tímto problémem zabývá bez problémů. Nevadí ji pojmy reálné, imaginární. Ovšem matematika je výsostně abstraktní věda. Kořeny kvadratické rovnice mají reálnou i imaginární část. Při návrhu regulačních obvodů (to je tvrdá praxe) se bez řešení v imaginárních prostorech neobejdeme. Zcela běžné jsou pojmy komplexní funkce komplexní proměnné. Matematická řešení bez imaginárních částí prostě neexistují. Problém nastává, když bychom to chtěli vysvětlit, co vlastně ona imaginární část vyjadřuje.

Dnešní doba nám přinesla pojem – VIRTUÁLNÍ. V počítači reálně sledujeme neexistující. Co je film, divadlo? Virtuální realitou je dnes vysvětlováno i naše vnímání. Co vlastně vidí? Oko, nebo mozek? Už je to jasné! Oko nevidí, to jen sbírá informace. To, co vidíme, je výsledkem “výpočetních algoritmů” našeho vědomí a podvědomí. Co potom je naše realita, když realita je výsledkem SW řešení? Člověk vidí, co chce? Nebo cokoli je možné (i nemožné)?

Materialistické vnímání světa nám rozpustilo hmotu do energií, idealistické vnímání nám přineslo opak. Pozorujeme interakce mezi hmotou a vědomím. Celá realita vesmíru je jen hra energií. Jak se v této hře orientovat, jak ji chápat? A co je to vlastně život? Jsou to jen fungující algoritmy v energetických polích? A informace jsou jenom modulace energií? Prána, čchi, . . . současně jsou i nejsou energie. Uf!

Mnohé historické události nám vykládají o něčem, čemu vůbec nerozumíme. Oni tomu totiž nerozuměli ani ti zúčastnění. Vysvětlit něco, čemu nerozumím pomocí slovníku, ve které nemám potřebná slova. To dá fušku. Zkuste si přečíst v bibli proroctví Ezechiela. Jak evidentně popisuje technická zařízení, o kterých se pastevci ani nezdálo. Jak by asi naši předkové z roku 1900 popisovali virtuální hry na PC? To by bylo maso. Přitom to je odstup pouhého jednoho století. Přečtěte si Bakenovu Atlantis. Komunikační bariéra mnoha tisíciletí!

Zajímavý okruh problémů je i analýza algoritmů vnímání a následného využití těchto informací. I zde se jedná veskrze o subjektivní popisy s velice vágně definovanými termíny. Jedním slovem se popisuje mnoho různých situací. Struktura těchto algoritmů – vědomí, podvědomí, kosmické vědomí, zásobné vědomí, kniha Akaša, . . . Jak a zda tato vědomí spolu souvisí, jak a zda spolupracují?

Moderní fyzika i historie poukazují na různé nesrovnalosti. Například v toku času. Co to ten čas vůbec je? Z historie známe příhody prolomení časové bariéry oběma směry. Věštecké vize nebo sny, regresní analýzy. Prolamuje se kauzalita. To znamená, že následek předchází příčinu. Člověk je reálně schopen se dostat do stavu, kdy v minulosti ovlivňuje přítomnost. Fyzikové ale jsou schopni opakovatelně provézt experiment, ve kterém světelná, nebo radiová vlna dosáhne cíle dřív, než byla vyslána. Tohle se už vymyká normálnímu uvažování! Nebo snad ne?

Vakuum je nic! Světlo v něm může letět určitou maximální rychlostí. Světlo je elektromagnetické vlnění. Jak si představit pohyb světla ve vakuu, tedy vlnění ničeho. Vakuum má své elektrostatické a elektromagnetické vlastnosti. Jak to, že nic má své měřitelné vlastnosti? Zlí jazykové tvrdí, že i ta teorie o velkém třesku má velmi závažné nedostatky. Prý není realná.

Je toho dost a postupně se k tomu budeme podrobněji vracet. Rád bych, kdybychom mohli společně.

Jarda

Co je to RSIJ?

Reálné Sledování Imaginárních Jevů. Takto jsem si pracovně nazval svů program sledování a „bádání“ nad tajemnými a velice zajímavými problémy. I kdyby nic z toho, o čem si tu budeme povídat, nebyla pravda, pro mne je to nádherný výlet za hranice všedních dnů, do světa fantazie, krásy a pohádkové logiky.

Transformace energie a účinnost

Dnešní vnímání transformace energie je poplatné době svého vzniku. Je to pohled z doby páry a konstruktérů parních strojů. Je závislý na tehdejší úrovni pochopení procesů v přírodě. Základem je jakýsi ukazatel „účinnost“. Je to ukazatel veskrze umělý, ekonomický, který je násilně vmontován do fyziky. Jedná se o ekonomickou výhodnost pouze vybraných procesů. Ty fyzikální hrají druhořadou úlohu. Příroda nic takoého nezná. Dolary prostě do vědy nepatří. Příroda ztráty nezná. Energie se nemůže nikde ztratit ani vzniknout bez příčiny. Pokud se něco takového zjistí, ukazuje to na neznalosti, nepochopení základních přírodních zákonů, znalosti transformačních procesů. Všechny termodynamické věty platí.

Další reálnou skutečností je, že neexistuje izolovaná soustava. Všechny energetické děje ve vesmíru jsou navzájem propojeny. Gravitační, elektrostatické i elektrodynamické děje jsou v prostoru navzájem provázané. Izolovaná soustava je abstraktní úvaha, která dovoluje pochopit a definovat jednotlivé formy transformačních procesů, jejich zákonitosti. Je pravda, že vliv jediného elektronu na vesmír je zanedbatelný. Ovšem vliv celého vesmíru na elektron již tak zanedbatelný není. Například hustota slunečního větru činí několik částic na metr krychlový. Přesto dokáže způsobit rozpad celostátních energetických soustav na zemi (Finové nebo Kanaďani by mohli vyprávět).

Jakýkoli proces v přírodě není izolovaný, proto i transformace energie bude záležitostí celého řetězce dílčích procesů. Zjednodušeně je zobrazen jeden prvejk tohoto procesu na obrázku. Už na první pohled je možné vidět, že je zde uvedeno více komponent, než je obvyklé pro výpočet účinnosti. Energie označené sh (shadow – stínové, skryté) jsou dosud neznámé. Nejen svou podstatou, ale i tím, jakým způsobem se procesu transformace účastní. E_{sh vyst} je energie vystupující z procesu, většinou ji označujeme za ztráty. Do procesu tak může vstupovat energie E_{sh vst} stínová z dosud neznámého zdroje či prostoru. Jestli ostatní energie se budou chovat konzervativně, splní podmínku účinnosti menší než 1. Pokud energie E_{sh vst} se přenése na výstup, dokonale změní očekávané výsledky.

Jak tyto úvahy souvisí s transformací energie? Jaký mají vliv na transformační procesy?

Perpetum mobile neexistuje. Z hlediska dnešního pohledu na účinnost to platí. Ale co když někdo bude schopen některým transformačním procesem aktivovat energii z dosud neznámé formy a přeměnit ji do formy známé. Co potom? Zákony zachování energie a hmoty zůstanou zachovány. Tak proč by to nešlo? Je to jedna z představ, jak lze obhájit „perpetum mobole“. Popsaný proces transformace obecně nemusí ani být jednoduše rozložitelný na jednotlivé „digitální“ komponenty. Může se vyskytnout jako spojitá funkce prostoru, času, a dalších dosud neznámých parametrů.

Stále ještě nejsou popsány a pochopeny všechny formy energie a hmoty ve vesmíru. Předpokládá se, že naše pevná hmota činí pouhých 5% hmoty vesmíru, ostatních 95% tvoří jakási „černá“ nebo „šedá“, redy skrytá hmota. O jejich vlastnostech máme stále jen pranepatrné znalosti. Stále nevíme, co je to vakuum. Bylo teoreticky průkazně dokázáno, že éter v nejrůznějších podobách nemůže existovat. Ale nic, medium nazývasné „vakuum“ vyplňuje celý prostor vesmíru. Hmota ve všech formách zaujímá necelé jedno procento objemu vesmíru. Toto nic má konkrétní, měřitelné parametry i svou vnitřní energii. Vznik vesmíru je vykládán jako bodová porucha vakua. Z bodové poruchy ničeho vzniklo všechno! A účinnost? Vstupní energie je nula, výstupem je celý vesmír!

Transmutace prvků neexistuje. Ano, podle dnešních pravidel určitě. Ale získat hmotu z formy, kterou dnes neznáme, nebo z prostoru, který neznáme. Pokud se jedná o transmutaci prvků, je si možno představit obdobný transformační proces.. Důležité je, že reálný!

Dovolil jsem si prezentovat pohled na reálnou část problému. Ta imaginární, zajímavější, naplněna fantazií a tajemnem, nás čeká. Zavání dosud zahalenou možností interakce hmoty a vědomí.

Vědci podali důkaz "skryté hmoty" v mezigalaktickém prostoru

Američtí astronomové tvrdí, že mají po ruce dosud nejzjevnější důkaz existence "skryté hmoty". Vědci se domnívají, že tato látka tvoří většinu celkové hmoty vesmíru. Američané se ve výzkumu, v němž použili několik vesmírných dalekohledů, zaměřili na kolize mezi dvěma galaktickými kupami.

Zjistili, že většina přitažlivé síly působící po setkání dvou galaktických kup, se vztahuje k poměrně prázdně vypadajícímu prostoru. Podle vědců to je silný argument pro tvrzení, že je v této oblasti něco, co zůstává očím skryto. "Poskytuje to první přímý důkaz, že skrytá hmota musí existovat, " řekl astronom Doug Clowe z Arizonské univerzity.

Clowe a jeho kolegové měli při svém výzkumu k dispozici údaje z rentgenového vesmírného dalekohledu Candra, Hubbleova vesmírného dalekohledu a několika pozemních observatoří. Pozorovali takzvanou kulovou kupu - shluk galaxií, který se utvářel během posledních 100 milionů let z prudké srážky dvou menších galaktických kup.

Objekt dostal jméno na základě tvaru mračna z extrémně horkého plynu na jedné ze svých okrajových částí. Velká část viditelné hmoty kulové kupy je soustředěna právě v tomto mračnu. Clowe a jeho tým ale s pomocí gravitační čočky zjistili, že větší gravitační síla působí v části, která se jeví prázdnější.

 "Je to opravdu vzrušující, " řekl astrofyzik Sean Carroll z Chicagské univerzity s tím, že pozorování poukazují "mimo důvodnou pochybnost" na existenci skryté hmoty. Carroll přitom nebyl členem vědeckého týmu.

Astronomové skrytou hmotou (v angličtině "dark matter") v posledních 70 letech vysvětlují některé pozorované jevy v kosmu. Ukázali například, že by se rotující spirálové galaxie rozpadly, pokud by je nedržela kromě gravitační síly vlastních hvězd také gravitační sevření nezjistitelné hmoty.

Jiná pozorování naznačují, že expanzi vesmíru brzdí síla větší, než jakou může působit viditelná masa. Clowe poznamenal, že nejlepší vysvětlení pro tento nesoulad poskytuje právě skrytá hmota, ale astronomové se podle něj jen rozpačitě odvolávají na jakousi záhadnou hmotu, kterou nelze pozorovat.

Někteří astrofyzikové dokonce tvrdí, že je třeba upravit gravitační zákony, aby odkazy na neviditelnou látku nebyly zapotřebí. "Vždy tu bude možnost, že probíhá také jakási modifikace gravitace, " podotkl k tomu Carroll. "Ale ať děláte cokoli, zbude vám skrytá hmota, " uzavřel expert.

Kdo se dívá? Oko, nebo mozek?

Na procesu dívání se podílejí oba orgány. Přesto mozek hraje důležitější úlohu. Mozek doplňuje obrazy do formy, která je předpokládaná. Je dokonce možno „odstřihnout“ informace z vnějšího světa získávané pomocí smyslů (zrak, sluch, čich, hmat, chuť) a nahradit je vygenerovanými, dnes bycho řekli virtuálními. Je to rutina pouťových hipnozitérů.

Duchovní cvičení (meditace) způsobují, že např. mozek nezkreslí získané informace do předpokládaného tvaru. Nebo naopak ze získaných vstupních informací si je schopen vyeliminovat informace, které jsou obvykle hodnoceny jako nežádoucí šum. Nebo přijme a vyhodnotí informace ukryté ve spektrech mimo obvyklé hranice, které v normálním životě neregistrujeme (ultrazvuk, infrazvuky, neviditelná spektra světla, . . ). Kromě toho se v meditačních cvičeních (změněných stavech vědomí) otvírají kanály, které normálně vůbec neznáme – ESP.

Ono i vědomé ovlivňování čidel může získat jinou, vyšší kvalitu.

Zlepšuje se nám tedy využívání stávajících čidel, přidávají se další čidla (ESP), vylepšují se algoritmy vyhodnocování vjemů.

Nabízí se i myšlenka využívání externích vyhodnocovacích kapacit.

Jako další možnosti rozšíření je možno předpokládat i v ovlivňování fyzikálních principů -souvislosti s hmotou, časem, prostorem.

Expedice

Velice rád bych v této části prezentoval informace o připravovaných nebo uskutečněných expedicích. Expedicích, které se budou snažit poodhrnout závoj tajemna z míst, jevů, názorů . . . a vůbec čehokoli.

Někdy to budou expedice virtuální, fyzicky neuskutečněné, přesto doopravdické, reálné.

Kuklov (Kuglvaid, Kugelweit, Guglwaid)

klášter se nachází 3 km severně od Brlohu. Zřícenina je situována na skalnaté vyvýšenině.

Název Kuklov (německý název Kugelweid) je pravděpodobně odvozen z latinského slova cuculla (kukla, kapuce) a německého výrazu Weid (pastvina). Doslova se tedy jedná o kukelskou pastvinu.

Hrad, založený ve 14. století, měl dvojdílnou dispozici s jádrem na skalní vyvýšenině a velkým obdélníkovým předhradím. Roku 1395 byl kuklovský hrad dobyt Rožmberky a rozbořen. Od té doby je už připomínán jako pustý.

Historie obyvatel hradu a kláštera

Zakladatelem hradu Kuklov byl pravděpodobně biskup Jetřich Mindenský, známý svým působením v Čechách okolo roku 1357. Po jeho smrti připadl hrad do vlastnictví krále. Později se stal Kuklov příčinou jedné z mnohých rozepří krále Václava IV. s pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna. Jednalo se o konflikt hospodářského rázu, vyvolaný kuklovským purkrabím Václavem ze Švamberka. V době spiknutí české šlechty proti Václavu IV. byl královský hrad Kuklov dobyt roku 1395 Jindřichem III. z Rožmberka a následně pobořen. Po urovnání sporů věnoval Václav IV. kuklovský hrad již zmíněnému Jindřichovi III. z Rožmberka, který již nepřikročil k jeho obnově. V blízkosti zřícenin hradu Kuklov došlo v roce 1495 k založení kláštera poustevníků řádu sv. Františka z Pauly. Řeholníky povolal do Kuklova Petr IV. z Rožmberka se svým bratrem Oldřichem z Rožmberka. Pauláni zahájili výstavbu kláštera, který však nebyl nikdy dokončen. Pravděpodobně okolo roku 1530 opustili řeholníci nedokončený klášter, který od té doby postupně zchátral. V jeho blízkosti poté Rožmberkové založili pivovar a hospodářský dvůr. V průběhu třicetileté války pobořila opuštěný kuklovský klášter a přilehlý dvůr švédská vojska.

Legendy a vyprávění

Při vpádu švédského vojska do kuklovského kláštera bylo pobito několik mnichů a zbytek řeholníků, kteří nestačili uprchnout tajnou podzemní chodbou, byl pochytán a pověšen na velké lípě před klášterem. Jeden se zachráněných mnichů, zbožný bratr Erazim, se po této události usadil v hlubokém hvozdu Blanského lesa, kde si na mýtině u skalního převisu zřídil poustevnu. Poustevník, dlící neustále na modlitbách a žijící pouze ve společnosti ochočené laně, se stal brzy vyhledávaným duchovním rádcem venkovanů z okolních vesnic. Jedné tuhé zimy však roztrhala poustevníka divá zvěř. Zbytky jeho těla pochovali vedle poustevny. Od té doby se toto místo nazývá U černého muže na památku zbožného poustevníka, který označení černý muž získal díky barvě svého řeholního hábitu.

Na lesnatém kopci v blízkosti zřícenin hradu došlo roku 1495 k založení kláštera paulánů. Stavba pozdně gotického kláštera se protáhla až do první třetiny 16. století a nakonec nebyla nikdy dokončena. Při vsi Smědeček stojí zřícenina (přesněji obvodové stěny kaple) bývalého kláštera kongregace sv. Františka z Pauly (pauliánů) založeného roku 1495.

Přesto lidové podání tvrdí, že klášter (?) vypálil už Jan Žižka cestou na Zlatou Korunu. V podzemních klášterních chodbách bloudí duše popravených a upálených mnichů. Chodby se táhnou prý pod šumavskými lesy až do Bavor. Jimi se také zachránila většina mnichů před nájezdem. V okolí nedostavěných opuštěných budov postupně vznikly domy, jejichž majitelé užívali zbytků kláštera jako zdroje stavebního materiálu. Některé obytné domy byly přímo zakomponovány do objektů bývalého kláštera, což výrazně ovlivnilo dispozici celé vesnice.

Působivý prostor vysokého nedokončeného kostela působí na vnímavého návštěvníka silným dojmem. Vždyť zde žili lidé a jejich osudy nebyly lehké. Kostel býval součástí kláštera řádu sv. Františka, jemuž předcházel blízký hrad Kuglvajt. Hrad roku 1395 dobyl a rozbořil Jindřich z Rožmberka, v té době vůdčí postava spiknutí vysoké šlechty proti králi Václavu IV. a dnes jsou jeho zbytky jen sotva patrné.

Ani klášter neměl lehkou existenci a roku 1517 dorazila až sem krvavá ozvěna náboženských bouří v sousedním Německu. Katoličtí mniši, kteří neutekli, byli pověšeni, klášter vyrabován a zničen. Františkáni s pokorou a trpělivostí vybudovali svůj klášter znovu a po desetiletích se opět opakovala podobná tragédie. Finanční a lidské prostředky potom již nepostačovaly na obnovu kláštera a hlavní loď kostela stojí bez zastřešení s odkrytými kamennými zdmi. Celá staletí.

Je to zvláštní pocit stát v kostele na přírodním trávníku. Zádumčivý dojem však velmi zmírňuje neokázale -ale o to krásněji- upravené blízké okolí budovy. Jeden detail: lidé zde zasadili malé stromky do rozřezaných kmenů stromů a ty stromky se mají čile k světu. Jako by naznačovaly: život jde dál.

Někdy v polovině roku bychom rádi s Františkem zorganizovali víkendovou expedici, která by se zabývala problematikou Kuklova a okolí. Je podivuhodné, proč byl klášter stavěn na tak odlehlém místě. Proč nebyl dostavěn? Byla to historická náhoda, nebo to bylo záměrné, nebo přestaly existovat důvody, nebo se na původní důvody zapomnělo? Je pravděpodobné, že do programu expedice bude zahrnut i Třísov. Tam je také mnoho krásných a tajemných míst, která na nás čekají. Teda kromě keltského opidia a mnoha dalších předkřesťanských sídel, je zde prastará trempská osada “Zlatá podkova”, tajemná podzemní chodba, blízký hrad Dívčí Kámen, blízký klášter Zlatá koruna, a další. Mimochodem, bylo by možné zorganizovat exkursi do Zlatky, kde je pobočka Státní vědecké knihovny. A v tamním  tzv. trezoru je umístěna fantastická sbírka knih, max 16. století.

Jestli někdo někde sežene cokoli o Kuklovu, o Třísovu a okolí, pošlete to prosím. Všechno se může hodit. Třísovu bude věnováno některá další číslo magazínu.

KÁJOV

S Františkem jsme si udělali jednu velice zajímavou expedici, která provedla jakási první seznámení s lay-line Vyšší Brod, Vítkův Kámen, Chvalšiny. Kájov, Lomec, lázeň Máří Magdaleny, Netolice, Vodňany, . . . . Drážďany Kriecha.

K této neuvěřitelné linii mne něco stále přitahuje. Je tam tolik náhod, tolik zajímavého. Jednotlivá místa jsou jako korálky navlečené na šňůrce. Nacházím neuvěřitelné propojení do temnot pradávné, předkřesťanské historie. Psychotronici a různí senzibilové přinášejí neuvěřitelné výsledky sledování.

Pokusím se postupně zabývat jednotlivými místy, přinést informace z historie, výsledky nejrůznějších bádání, vlastní poznatky, atd.

Když bohové budou příznivě nakloněni, tak se snad podaří zorganizovat expedici, která by pokračovala ve „výzkumu“.