Levice a nová střední vrstva

V loňských červnových volbách do Poslanecké sněmovny se sociální

demokracii podařilo skvěle vyrovnat manko preferencí z let 2003-05

tím, že znovu získala tradiční sociálně demokratické "industriální",

zejména dělnické, chudší a věkově starší voliče.

Pouze patový výsledek hlasování, a tedy i pokles váhy, kterou levice

ve Sněmovně má, spadá na vrub dvojího výrazného manka,

sociologicky definovaného jako střední vrstvy a mládež; přitom obě

tyto kategorie se navzájem překrývají - mladí i mladší lidé se na

povolání ve středních vrstvách většinou bud' připravují nebo jsou v

nich již zaměstnáni.

Bez zvýšení vlivu levice na obě tyto kategorie není možné do

budoucna pokračovat v nástupu sociální demokracie a získat pro ni

převahu dostatečnou k tomu, aby vyléčila českou pravici z jejího

triumfalismu a posílila tak soudržnost české společnosti.

Ze sociologického hlediska je nízká hladina vlivu sociální demokracie,

a to zejména v Praze, nejzřetelnější u té části společnosti, které

říkáme nová střední vrstva. Necháme tedy v této chvíli stranou tzv.

tradiční "střední třídu", tj. osoby samostatně činné bez zaměstnanců

nebo s jejich nevelkým počtem, i když i mezi nimi by bylo možno

získat další přívržence levice. Soustředíme se jen na nemanuální

zaměstnance s maturitním nebo vysokoškolským vzděláním a

odpovídajícím středovým pracovním zařazením.

Roste či klesá význam nové střední vrstvy?

Na úlohu takto vymezeného sociálnfho seskupení existují ve světě i u

nás velmi rozdílné názory. Jeden (zastává jej např. americký

národohospodář R. Reich a u nás zejména J. Keller) klade důraz na

údajně stálý pokles vlivu role vyšších a středních odborníků tradičního

postavení ve srovnání s tím, jak narůstá vliv globálních vlastníků,

manažerů a tzv. symbolických analytiků.

Zdůrazňuje i to, že nový systém řízení i provozování odborných

činností na relativně stálých pracovních místech je nahrazován

flexibilním pohybem odborných sil v sítích, jež se stále přeměňují, což

zčásti zpochybňuje i samu představu, že existují nějaké myšlenkově i

politicky uchopitelné odborné vrstvy.

Jejich úloha ve společnosti se dá slovy J. Kellera vyjádřit tak, že ji

"naplňují svou matoucí ambivalentností (dvojznačností), zneklidňující

nejistotou a ochromující rezervaností".

Druhý názor (formulovali jej u nás sociologové P. Matějů a J.

Večerník) je naopak založen na přeceňování kvantity středních vrstev

(starých i nových) na základě toho, že česká populace má tendenci se

v sebezařazení identifikovat spíše se středními vrstvami a uměle tak

zvyšuje jejich skutečnou váhu.

Po stránce kvalitativní oba připisují středním vrstvám vůbec a těm

novým zvlášt velmi pozitivní roli možného stmelovatele společnosti

pro jejich iniciativu a znalosti, přínos pro vytvoření průhledného

tržního prostředí i rovných podmínek pro podnikatele a tím i pro

ekonomický růst a sociální soudržnost, popř. též politickou stabilitu.

Aniž bychom podceňovali či přeceňovali kvantitu nové střední vrstvy,

nemůžeme než konstatovat, že nejde o zanedbatelné sociálni

seskupení: vyšších a středních odborných zaměstnanců je mezi

ekonomicky aktivními u nás cca 30 % a řadových úředníků dalších 12

%. S maturitním vzděláním je mezi ekonomicky aktivními občany

jedna třetina, vysokoškoláků přes 13 %. 0 postupném kvantitativním

nárůstu zaměstnanců nové střední vrstvy v současné fázi

modernizace na úkor zaměstnanců manuálních, nemůže být pochyb.

Z hlediska kvalitativního se vyšší odborní zaměstnanci, zpravidla

absolventi vysokých škol, starají o vědecký výzkum a technologický

vývoj, výchovu mládeže, o tvorbu a distribuci duchovní kultury, o

životní prostředí a sociální zabezpečení, o odborné a řídící procesy v

ekonomice a technologii ve všech odvětvích národního hospodářství a

správy, včetně zahraniční politiky, justice, bezpečnosti, centrální,

regionální a velké části místní administrativy atd.

Na jejich znalostech a na kvalitě jejich práce závisí ve velké míře další

modernizace země, hospodářský růst, zvyšování

konkurenceschopnosti české ekonomiky a růst kvality života

společnosti. Střední odborníci (z velké většiny s maturitou) se na

těchto vývojových procesech i na udržování dosavadní úrovně podílejí

jako výkonní pracovníci.

0 společenském významu těchto činností se nedá pochybovat a v

tomto ohledu nemá smysl se přít s P. Matějů, J. Večerníkem aj.;

pochybnost vyvolává jen jejich představa o sjednocující funkci této

kategorie.

Jen menší část absolventů škol vysokých i středních s maturitou patří

k lidem samostatně činným, tedy k tradiční střední či vyšší třídě, a jen

menší část odborných zaměstnanců (zpravidla s vyšším vzděláním) k

vysokému managementu či vysokým správním činitelům, jež obvykle

rovněž počítáme k vyšší společenské třídě. Převaha odborných

zaměstnanců vyšších i středních patří nepochybně k nové střední

vrstvě. Její středové postavení ovšem vnáší do její společenské úlohy

mnohé z těch rysů, na které oprávněně upozorňuje Keller. Přesto

(nebo snad právě proto) by jen ignorant mohl pochybovat o klíčovém

významu toho, k jakým ideovým a politickým směrům se nové střední

vrstvy přiklánějí dnes a k jakým budou směřovat v dalším chodu

dějinného vývoje.

Nová střední vrstva a sociální nespravedlnosti?

Analýza voleb, kterou zpracoval Oto Novotný, uvádí údaje, dokazující,

jak vážným problémem zůstává politický vliv levice či pravice na

novou střední vrstvu:

(Viz Tabufka 1)

Tabulka 1

Voliči politických stran do Poslanecké sněmovny dle zaměstnanecké

kategorie v %

Strana Dělníci Úředníci Provozní Odborníci pracovníci

ČSSD 46 37 44 29

ODS 29 42 31 55

KSČM 10 3 6 4

KDU-ČSL 4 7 9 1

Zelení 12 11 10 11

[Volby do PS PR 2006, anal4za výzkumu]

Převaha voličů ODS nad ČSSD mezi odbornými zaměstnanci je

drtivá; ani mezi úředníky (tj.v jazyce daného výzkumu středními a

nižšími odbornými nemanuálními pracovm'ky) není zanedbatelná.

Tomu odpovídá i drtivá převaha ODS mezi absolventy vysokých škol

(53:24 %) a značná mezi těmi, kdo složili maturitu (42:30%).

Více než polovina voličů pro vyhraněnou pravici mezi odborm'ky a

vysokoškolsky graduovanými je vskutku alarmujícím jevem, zvlášť

srovnáme-li tento stav s historickými tradicemi české inteligence. Ale i

převaha preferencí pro ODS mezi lidmi s úplným středoškolským

vzděláním je na pováženou. Už pohled na tabulku 1. do velké míry

vysvětluje, v kterých vrstvách lze hledat slabiny levice.

Kde hledat příčiny tohoto jevu? Existují, nebo neexistují nějaké

sociální nespravedlnosti, které by mohly vést k levicové orientaci nové

střední vrstvy nebo alespoň některých jejích částí? Proč - pokud

existují - nevedla lidí, kteří jimi byly zasaženi, k levicovému hlasování?

K hledání odpovědí nám pomůže několik možných řezů, které rozdělí

novou střední vrstvu na určité podskupiny. Prvním z nich je rozdělení

podle dosaženého vzdělání a s tím související diferenciace na vyšší a

střední odborníky. Druhým je rozdělení podle příjmů, které však

budeme zkoumat podle toho, zda pracují pro podnikatelskou, či

nepodnikatelskou (tedy soukromou, či veřejnou) sféru nárrodního

hospodářství, podle odvětví čii skupin povolání a s nimi souvisejícím

rozdělením podle pohlaví.

(Viz Tabulka 2)

Tabulka 2

Průměrné hodinové výdělky v Kč podle nejvyššího dosaženého

vzdělání 2004*

Vzdělání Podn. sféra Nepodn. sféra

[Kč] [% ZN] [Kč] [% ZN]

Základní a nedokončené 76,46 100 76,15 100

Vyučení a nižší střední 89,90 117,6 76,69 100,7

Maturita 122,73 160,5 109,88 142,3

Vyšší odb. a bakalářské 144,20 188,6 119,95 157,5

Magisterské úplné VŠ) 231,64 303,0 145,37 190,8

* Za další období nebyla podkladová data pro tuto tabulku zveřejněna

[Informační systém o průměrném výdělku 2004/IV Podnikatelská

sféra: 13, Praha: MPSV]

Maturanti, bakaláři a jim obdobně vzdělaní. i lidé s úplným

vysokoškolským vzděláním nepodnikatelské sféry jsou zřetelně

placeni níže než osoby s obdobným vzděláním ve sféře

podnikatelské.

Zvláště výrazné je to u absolventů magisterského studia v

nepodnikatelské sféře, jejichž výdělky jsou proti nejhůře placené

kategorii v poměru cca 2:1, zatímco ve sféře podnikatelské cca 3:1

(viz sloupce % ZN v tabulce).

Je zřejmé, že nová střední vrstva se rozpadá:

a) na tři dosti odlišně odměňovaná seskupení, lišící se dosaženým

stupněm vzdělání, přičemž rozdily v průměrných platech mezi nimi

nejsou nijak přehnané;

b) na lépe materiálně situované odborníky ve sféře podnikatelské a

hůře situované v nepodnikatelské. Odhalujeme tak první

nespravedlnost: pro osoby s vyšším středním a vyšším vzděláním v

nepodnikatelské sféře je charakteristická jistá tendence ke statusové

inkonzistenci. tj k výrazně nižší platoré a v důsledku toho materiální

úrovni ve srovnání s dosaženým vzděláním. Průvodním jevem této

inkonzistence je tendence k nedostatečné diferenciaci podle

kvalifikace, která připomíná spíše poměry za státního socialismu než

v jinak celkově úspěšně se transformující společnosti.

Pro detailnější pohled na vnitřní diferenciaci nové střední vrstvy

uvádím šest podskupin ekonomicky aktivních nemanuálních

zaměstnanců na základě dat z reprezentativního šetření socialní

soudržnosti z přelomu roka.i 2005-06, které uskutečnil Sociologický

ústav AV ČR pod vedením Ak. Tučkca. Charakteristiky těchto šesti

kategorií porovnávám s jejich volebními preferencemi pro ODS a

ČSSD. (Vysoké příjmy =.26 tis. Kč a více, střední =15-.25 tis. Kč,

nízké = 14 tis. Kč a méně, )

I. Vysokoškolské vzdělání a vysoké příjmy - 7,5 %

Tuto vysoce vzdělanou a přiměřeně až vsoce placenou část nové

střední vrstvy tvoří převážně vyšší odborníci, jsou v ní výrazně víc než

v průměru zastoupeni muži, starší střední kategorie, obyvatelé

středních měst a Prahy, pracovníci výpočetní techniky, menší část

pracovníků veřejné správy (justice a politické sféry), zdravotnictví

(úspěšní lékaři) i některých úspěšných odvětví průmyslu. Neudivuje,

že se tito lidé zúčastňují ve vysokém procentu voleb, ani preference

ODS - 44 % před ČSSD 28 %.

II. Vysokoškolské vzdělání a střední př(jmy- 16,6 %

Dosti početná vysoce vzdělaná, ale pouze středně placená skupina

odborníků, napůl vyšších a napůl středních, přes dvě třetiny

pracovníků jsou ve školství. Také oni mají značně vysokou volební

účast; podle teorie inkonzistence by měli inklinovat spíše doleva, v

šetření před volbami však preferovalo plných 53,4 % ODS a jen 24,7

% ČSSD.

III. Středoškolské vzdělání s maturitou a vysokými příjmy - 5,5 %

Nevelká skupina odborných zaměstnanců s maturitním vzděláním,

kteří však dosahují vysokých příjmů. Ze dvou třetin tvoří tuto skupinu

,šikovných maturantů" zaměstnanci v mladším středním věku, muži, z

více než poloviny bydlí v Praze a pracují nadprůměrně v průmyslu,

dopravě, v peněžnictví a pojišfovnictví i komerčních službách. V

souladu s teorií statusové inkonsistence zde dosahují preference

ODS 76,2 %, ale ČSSD pouze 4,8 % .

IV. Středoškolské vzdělání s maturitou a středními příjmy 27,9 %

Druhou nejpočetnější skupinou nové střední třídy tvoří statusově

konzistentní, spíše střední než vyšší odborní zaměstnanci se středním

vzděláním a odpovídajícími platy. Nadprůměrně jsou mezi nimi

zastoupeni lidé z průmyslu, stavebnictrl, dopravy a výpočetní techniky,

také však zdravotníci. Přes 30 % z nich má tendenci se

nezúčastňovat voleb, podpora ODS 51,5 % a ČSSD 25,7 %.

V. Středoškolské vzdělání s maturitou, ale s nižšími pří;jmy 34,4 %

Vůbec nejpočetnější skupinou nové střední třídy jsou střední odborní

zaměstnanci nebo úředníci s maturitou, avšak nízkými příjmy. Jsou to

ze 4/5 ženy, které pracují častěji než je průměr v obchodě a

zdravotnictví. Mají nejvyšší inklinaci k neúčasti ve volbách; avšak i u

nich preference ODS - 32,9 % poněkud převyšují preference ČSSD

28,4 %.

VI. Vysokoškolské vzdělání, ale nižší příjmy - 8,2 %

Menší skupinu středně odborných zaměstnanců s vysokoškolským

vzděláním a nízkými plazy tvoří ze tří čtvrtin ženy, činné ze 40 % ve

školství a z 20 % ve zdravotnictví. I zde nejvyšší preferen ce pro ODS

- 42,9 %, zatímco ČSSD - 34,9 % by byla i v této smolařské skupině

poražena.

Osob, které mají příjmy odpovídající vzdělání, je v nové střední třídě

jen o něco víc než třetina, naproti tomu těch, jejichž příjmy přesahují

úroveň vzdělání je kolem 6 % (nepočetná část dobře placených

vysokých odborníků v I. skupině má platy až supervysoké). Všichni

ostatní pobírají příjmy nižší nebo dokonce výrazně nižší, než

odpovídá jejich vzdělání. Zdá se, že z tohoto hlediska se sociální

nespravedlnosti (což ovšem nemusí vždy znamenat bídu) v naší nové

střední vrstvě nahromadilo poměrně dost. Jenom skupiny I. a III. mají

objektivní důvody cítit se spokojeny se svým současným postavením,

jaké odpovídá jejich kvalifikaci nebo ji (v případě III. a vysoce placené

části I. ) dokonce výrazně přesahuje.

U nich příklon k pravici nepřekvapuje, ačkoli by ani v případě

úspěšných vyšších odborníků (skupina L) nebyla cíleně a především

věcně vedená levicová agitace bez šancí. Mj. spor o pojetí

zdravotnictví a některých problémů kultury, vedený levicí sice za

správnou věc, ale ne vždy přijatelným způsobem, způsobil propad její

podpory mezi inteligencí. Konzistentní skupina IV. působí hlavně v

podnikatelské sféře, je sice materiálně zhruba na úrovni odpovídající

vzdělání, avšak její podřízené postavení a pouze střední platové

kompenzace by - objektivně vzato- mohly a měly vést k výraznější

levicové orientaci.

Zbylé skupiny II, V. a VI. (celkem cca 60 % nové střední vrstvy s

vysokým podílem žen) mají zřetelné handicapy v materiálním

postavení ve srovnání s požadavky na vzdělání a převládající vysoké

nebo střední odborné pracovní zařazení. U těchto skupin (včetně IV.)

objektivně existovaly předpoklady pro převážně levicovou orientaci,

avšak v jejich řadách vítězí pravice. Představují celkem cca 90%

oprávněných voličů z řad nové střední třídy, tzn. o něco víc než

čtvrtinu ekonomicky aktivních a pětinu všech voličů.

Proč neměla ČSSD u nové střednf vrstvy úspěch?

Na to je v zásadě jednoduchá odpověd': podobnějako mladou

generaci nedokázala levice, a především ČSSD, která tradičně mívala

v těchto seskupeních silný vliv, oslovit zejména nespravedlivě

znevýhodněné části nové střední vrstvy a ve větší míře je získat k

volební účasti i přesvědčit o správnosti a výhodnosti svého volebního

programu a své politiky právě pro ně, a to se zvláštním zřetelem k

ženám vysokoškolačkám i maturantkám a samozřejmě i vzdělané

nebo vzdělávající se mládeži. Jistý podíl na tom měla obratně vedená

propaganda pravice, kterou ochotně tlumočila všechna média včetně

publicity poskytované policejním provokacím a soustavným lžím (např.

o údajně deficitním hospodaření nebo o krizi zdravotnictví).

V předvolební propagandě však byly i dva klíčové body věcného

charakteru, důležité pro novou střední vrstvu. Prvním z nich byla

propagace nových perspektiv ze strany ODS (změna, reformy,

zlepšení pro konkrétní vrstvy obyvatelstva, snížení daní) ve srovnání s

defenzivním a obranným rázem volební kampaně, vyjádřeným

orientací ČSSD na uchování prosperity a jistot a odmítání změn,

nebezpečných pro její znovuzískané tradiční voliče. To však málo

říkalo právě nové střední vrstvě, zejména jejím mladším a

vzdělanějším složkám.

Druhým bodem byla rozsáhlá obvinění státu z okrádání občanů (ve

formě daní i korupce) a z manipulace občany ze strany ODS ve

srovnání s defenzivními a pouze dílčími obrannými reakcemi ČSSD v

této věci. Sociální demokracie nepřednesla ani protikorupční program,

ani program služby státu občanům a dala si tuto problematiku vzít

ODS, popř. Zelenými.

Soudím, že tyto dva body co do významu převládly dokonce i nad

antikomunistickou demagogií, která ovšem byla novou střední vrstvou

také citlivěji vnímána. Nejhorší na tom však je, že hůře postavené

nebo nespravedlivě hůře odměňované nové střední vrstvy, zvláště v

nepodnikatelské sféře, měly oprávněný důvod se domnívat, že za

pouze pomalé zlepšování jejich situace odpovídá také vláda sociální

demokracie, která jim mnohé naslibovala a jen část z toho uskutečnila

(platy veřejných zaměstnanců, zejména učitelů, vyšší rozpočty pro

školství, vědu a výzkum i kulturu, odklad zákonů upravujících

postavení veřejných zaměstnanců, slabé prosazování

vysokoškolského vzdělání a jeho absolventů v praxi apod.).

Konečně nelze zapřít, že vysoce konfiikční charakter volební

kampaně, která měla z obou stran autoritativní, mnohdy urážlivý, až

nepříliš slušný ráz, a její orientace převážně na vyvracení programu

protivníka než na pozitivní vysvětlování prospěšnosti vlastního

programu, měla sice pozitivní vliv na to, jak znovu získat levicového

voliče zejména mezi manuálními pracovníky, ale nedostatečně

získávala, někdy přímo odpuzovala voliče z řad vzdělanější nové

střední třídy.

Každá demokratická levicová strana usilující o vtězství ve volbách do

parlamentu musí ve volebním programu, ve své politické strategii a

taktice i denní politice a její propagaci spojovat dvě, sice navzájem

blízké a prolínající se, ale ne zcela totožné orientace:

1. Stálou a tradiční orientací sociální demokracie je zásadová levicová

politika zahrnující sociální solidaritu a úsilí o rovnost šancí. ČSSD po

právu odmítá nesolidární program, strategii a politiku vyhraněné

pravice, orientované na prohlubování nerovnosti příležitostí a

posilování privilegií pro bohaté. Mocné a slavné. Tato orientace jí

získává podporu klasického industriálm'ho voličstva, zejména dělníků,

hůře situovaných rodin i jednotlivců.

2. Při jejím prosazování však dnes musí sociální demokracie tuto

klasickou orientaci co možná organicky propojit s dynamickou

modernizační strategií, politikou i propagandou, usilující o kvalitativní

vzestup technologie a ekonomiky, rozvoj moderních služeb,

soustavné zvyšování nejen životní úrovně, ale celkové kulturně

civilizační úrovně a kvality života všech vrstev společnosti po cestách,

jež jsou typické pro postindustriální informační a znalostní společnost.

Tento směr politiky je současně základem i pro trvalejší ekonomické

úspěchy, vzestup konkurenceschopnosti i pro celkovou mezinárodní

prestiž země. Neoddělitelným aspektem této druhé orientace je i

důraz na věcná specifika důležitá pro novou střední vrstvu (včetně

mladých lidí a žen) a osvětlovaná proto jazykem blízkým a

srozumitelným těmto složkám společnosti. Bez spojení těchto dvou

orientací je podle mého názoru pro levicovou stranu obtížné, neli

nemožné, ve střetu s pravicí získat dostatečnou převahu.

Pavel Machonin

Autor je sociolog, který se orieutuje na výzkum procesu modernizace

převzato z časopisu:TREND březen 2007

Hospodářské noviny přinesli sérii článků, v nichž se čeští i zahraniční

autoři až do konce roku zamýšleli nad tím, co rok 2007 zdědí od roku

l2006.

Pokles cen technologií umožňuje v číně i v Indii rozvoj střední vrstvy a

ten může těmto zemím přinést politickou stabilitu