Bývalý přítel, a můj synovec přišli z práce domů. Udělala jsem jim chutnou kávičku a jako každý den jsme si povídali o zážitcích, které se stávají běžně a které se naopak běžně nestávají. Můj přítel mi vypravoval, že na pracovišti viděl osobu jak tam prochází, otvírá a zavírá dveře a když se ptal kolegů, proč mu neotevřou, že jsou blíž ke dveřím, že klepal, tak mu odpověděli ať si dá sprchu, že je přepracovaný, že tam přece nikdo není. Šel si zakouřit a pozoroval to. Podobalo se to muži. Přemýšlel koho to vlastně zahlédl. Ještě několikrát běžel ke dveřím, že otevře. A když už je otvíral tak to zmizelo. Pak byl na tryskači a dělal svou práci a ten muž tam zase jen tak chodil po pracovišti. Vždycky když ho chtěl oslovit zmizel. Chtěl to říct kolegům, ale raději si to rozmyslel. To jsme tedy hovořili u kafíčka. Vzpomněl si na svou zesnulou kamarádku co zahynula při nehodě. Že neustále slyší její hlas a stále ho volá. Říkala jsem si, proč ho tak navštěvuje a oslovuje tak důvěrně. Stále mu opakovala, že spolu dlouho nebudeme. A já jen tak z legrace nahlas jsem řekla “Já ti ho nedám. Ty mi ho nevezmeš, protože ho miluji. ” Měla jsem v kuchyni pootevřené okno a najednou se samo od sebe silou zavřelo. Všichni jsme se hrozně vylekali, a jen se spojili očima, protože jsme se o ní bavili. Šla jsem ještě zkontrolovat jestli není někde průvan a zda nemám ještě jinde otevřené okno. Průvan to nebyl. Večer, přítel si přivydělával rozvážením lidí na diskotéky, byl velký nečas. Jel pro někoho a já se dívala na televizi. Najednou jsem uviděla tu již zmíněnou mlhovinu, která se během chvilky rozplynula. Měla jsem i trochu strach a tak jsem se otočila ke zdi, že se pokusím usnout. Počkala jsem na přítele a když přijel, měl opět zážitek. Prý ho po cestě doprovázela jakási mlhovina. Vytřeštila jsem oči a pověděla jsem mu co jsem uviděla když odešel k autu. Jak se to ztratilo a objevilo se to u něj. Z počátku našeho vztahu jsem si opravdu myslela, že už si někdy vymýšlí, ale pak to vždy s něčím souviselo. A tak už jsem neměla sebemenší důvod mu nedůvěřovat. Jenže já začínám od prostředka. Tak příště se vrátím na začátek co se mu stalo těsně po nehodě ju?
zatím ahoj . . .
Našla jsem si chvilku. Dnes mám opravdu rozběháno. Jen na okraj jsi druhý člověk v mém životě který mně vnímá. Setkala jsem se se spoustou lidiček co se mi vysmáli do očí. První byl můj bývalý přítel a teď jsi to ty.
K té mlhovině toho moc nebude alespoň nic co by se mi zdálo důležité, ale ty jsi zmínil ať píši i nedůležité věci. Tak se o to pokusím ale moc toho nebude.
Ta mlhovina se vlnila, a byla takové ani ne šedé, ale bílo šedé barvy a opravdu to byl jen mžik. Krátce po nehodě ho jiná mlhovina doprovázela až domu. Ale byla jiné barvy. A asi za dva dny po nehodě opět viděl mlhovinu. Měl zlomenou nohu. V té době chodil o berlích a pár metrů od jeho bydliště bydlela babička. Šel jí navštívit a cítil něčí přítomnost. Tak se ohlédl. Byla to mlhovina žluto oranžové barvy, silueta ženské postavy. On si hned představil svou zesnulou kamarádku. Neví proč, zastavil se a ta mlhovina se zastavila taky. Pak se vylekal a běžel k babičce. Nic jí neřekl, ale byl dost vyděšený. To vím z vyprávění.
Já jsem viděla ve svém životě ještě jednu bytost a to byl úplně jiný pocit, než ta mlhovina. Žádný strach, ale řekla jsem to mojí sestře, a ta se mi vysmála, od té doby jsem nikomu nic neřekla. To jest pro dnešek asi všechno. mám ještě moc zařizování a práce doma. . . . . zase zítra???
Ahoj . . . .
Tak teď z jiného soudku. Po dlouhé době se mi ozvala má kamarádka kartářka. Já už na ní kontakty vyhodila, ale ona se mi ozvala s omluvou, tak jsem to přijala. Ta kamarádka má také zvláštní schopnosti. Ze začátku se moc bála a navštívila dokonce faráře. Ale postupem času si zvykla na to, že jí něco navštěvuje a dokáže s tím buď komunikovat nebo to odmítnout. Zasvětila mě do říše andělů. Ti jsou při nás prý pořád a ochraňují nás. Toho jsem se nikdy nebála. Ale jednou mi tak vykládala karty, to jsme se ještě moc neznali. Poznala jsem jí jako holku co dělá manikúru. Tak jsem se k ní jednou objednala na modeláž nehtů, abych byla krásná. No a hned jsme si padli do oka. To jsem ale odbočila. Chci jen říct, že v té době jsme se ještě neznali a jak mi tak vykládala karty, stále dávala hlavu na bok a já se jí ptala co blbne. No a ona “Počkej, něco se tě zeptám. ” Tak začala, jestli mi někdo blízký umřel. Říkám jí, no je jich dost. Že je to muž a nemluví dobře česky. Honem jsem si ani nevzpomněla a tak říkám, že nevím. No a začala mi říkat, že mi vzkazuje, že jeho duše ještě nenašla klid, ať se za něho modlím, že mu tím pomůžu. A když mu pomůžu tak mi pomůže také. Začala jsem se smát jak by mi mohl asi tak zesnulý pomoci. Tak jí říkám „Co ještě jí povídá. ” Ona, že je mu špatně rozumět, že je zmatený a že mi vzkazuje, že mě má rád a pak řekl tři slova půda, radost, bol. Do dneška nevím co tím bylo míněno. Pak jí říkám, ať se zeptá jak se jmenuje. No a ona mi odpověděla Andrej. A mě polilo horko. . .
Neměla jsem důvod jí nevěřit. Nemohla si to vymyslet, protože já jsem se nikdy nezmínila, že mi před 12 lety zemřel švagr tohoto jména. Byl Slovák a mluvil lámanou češtinou. Do té doby než mi to Pavla řekla se mi o něm často zdálo. Hlavně o půdě kde jsme dřív bydleli. Na té půdě jsem se vždy bála, že ho tam uvidím. On mi stále chtěl něco říct, ale nevyšlo z něj nic. To byly sny. Pak jsem se skutečně pravidelně za jeho duši modlila a najednou se mi ty sny přestali zdát a byl klid. Už jsem se nebudila celá zpocená. Stále ale nechápu co tři slova znamenala. Okolo toho baráku jezdím často, asi už tam někdo bydlí.
Pak jsem se z Moravy stěhovala zpět domů a bydlela jsem chvilku u mé sestry než jsem si našla byt a stalo se mi toto. Poslouchala jsem večer v posteli písničky, že už půjdu spát. A najednou mě obklopilo nepopsatelné teplo. Byl to krásný pocit jako by mě někdo objímal, taková vlna teplé energie a bylo to moc příjemné. Pociťovala jsem na okamžik pocit štěstí a spokojenosti. A najednou jsem to uviděla. Krásného anděla u té věže. Byl to mžik a já, jak jsem prudce vstala, jestli nespím, tak jsem se štípla a byla to skutečnost. Já to fakt viděla! A ségra se mi vysmála, že mám halušky. Byla to malá krásná bytost, a já se pokoušela co mi Pavla radila s nimi navázat kontakt, mluvit na něj. Ale měla jsem pocit, že si povídám sama se sebou. Četla jsem o tom dost knih a lze toho dosáhnout. V jedné knize byl návod, jak meditovat. Jenže já to nikdy nezkusila, neměla jsem na to klid. Mám kolem sebe stále děti. Byl to pro mě nezapomenutelný krásný hřejivý zážitek.
S. .
Paní ABC se nakumulovalo množství problémů, které neměly chuť se zmenšovat. Nějak se jí začal život vymykat z rukou. Manžel ji zahýbal, hádali se o společné dítě, v práci byla nějak zapletená do peněžní defraudaci (možná jen tím, že byla šéfka) a kdoví co ještě. Situaci vyřešila sebevraždou. Bydlela v sousedním domečku Protože byla docela oblíbená sousedka, manželka kolegy s jednou přítelkyní uspořádaly asi tři dny po její smrti něco jako soukromý obřad nebo rituál za její duši. Ony vlastně ani nevěděly co by měly dělat, bylo to živelné, nepřipravené.
Po asi 14 dnech přišla manželka domů, oči jako tenisáky. Že prý viděla anděla smrti. Přijela s naším přítelem autem a ten řekl "Tady někdo je!" Ona se podívala na sousední domek a tam na terase byl anděl smrti. (Jejich domky sousedí tak, že terasy mají ve stejné výši a bezprostředně na sebe navazují) Krásný, průhledný (ne černý), s křídly - prostě takový, jak si anděly představujeme. Kolega jej sice neviděl, ale nějak jej vytušil, nebo snad i nahmatal, že má dvě křídla. Nebáli se jej, ani neměli jakýkoli pocit strachu. Byla tam i duše panísousedky. Anděl ji nechtěl pomoci. Oni na něj nějak(?) působili, ukecávali jej, aby této ubohé dušičce pomohl. Moc se mu nechtělo. Nakonec se nechal přesvědčit a odnesli ji "tam někam".
Podle vyprávění kolegy…
Dovolil jsem si tu bez dovolení ocitovat několik zážitků přátel. Snad mi to odpustí. V nejhorší si to odpracuji. Toto je i váš prostor na prezentování neuvěřitelných, podivných skutečností, které se vymykají normálu. O tom celý magazín je.
A malá poznámka k autorský právům. Od příště budu uvádět vždy pramen, odkud jsem čerpal. V tomto první čísle mi to odpusťte.
Příště bych se rád zaobíral problematikou Kájova. Je to pro mne mimořádně atraktivní problematika. Doufám, že zaujme i vás.
