Okouzlení cizím tělěm



Žena na titulní straně se směje.Hlavu má zakloněnou,ruce se dotýkají štíhlého pasu.Hustou hřívu vlasů asi právě odhodila plavným pohybem dozadu,několik tenkých praménků padá trochu nepořádně,ale vyzývavě přes hezké čelo.Pod dokonalými rty blýskají stejně dokonalé bílé zuby a dokonalé je také plné a pevné poprsí,které upoutá pozornost ze všeho nejdříve."Líbím se ti?" usmívá se žena sebevědomě.Jestli se chceš na mě dívat,musíš si ten magazín koupit!Se směsí odmítavosti a zájmu uchopíme jako fascinované časopis z drahého lesklého papíru,hrdě položíme peníze na pult a víme s určitostí,že si tím jen ubližujeme.Nikdy jsme nevypadaly jako tato "superžena" a ani tak nikdy vypadat nebudeme.Postavíme se doma před zrcadlo,vyzkoušíme pózu a úsměv dívky z obálky a nejsme ničím jiným než směšnou napodobeninou.Rozhněvány na nespravedlnost tohoto světa vsuneme drahý předmět až na samé dno koše na odpadky,abychom ho později zkroušeně vyndaly,protože bychom si ho měly aspoň přečíst....O několik hodin později nás obejmou silné paže a něžný hlas nám do ouška pošeptá,že jsme ta nejžádoucnější žena na světě.Cítíme na svém klíně,že náš obdivovatel je o tom alespoň v této chvíli přesvědčen,a zavřeme oči.V příští půlhodině se ponoříme do krásného snění.Staneme se ženou z obálky časopisu,vklouzneme do jejího perfektně modelovaného těla,věříme,že jsme proto milovány,a úplně zapomeneme na to,že náš partner nic netuší o tomto ideálu a že má na mysli opravdu nás..Trochu bláhové,že?Proč se nemůžeme jednoduše těšit z touhy toho druhého?Proč musíme pokaždé hned pochybovat o své atraktivitě?Muž,který se chce s námi intimně sblížit,který by se chtěl s námi milovat,nás přece schledává přitažlivou.Proč by nás jinak objímal?jen právě proto,že jsme po ruce?Že zrovna nenašel jinou?Opravdu jsme samy k sobě tak kruté,že podsouváme partnerovi takovéto pohnutky?Snad tonení jen chybějící sebevědomí,co nám vnucuje tyto absurdní myšlenky.Možná jsme to právě my,kdo neumí projevit pravou žádost.Že ho sice máme rádi,ale neumíme si užít jeho tělo.Objímáme ho,odevzdáváme se mu,ale nedotýkáme se ho a nedíváme se na něj.Dovolíme sice tomu,co noblesně nazýváme mužstvím,do nás vnikat,činíme také cosi pro to,aby si onen orgán přišel na své,dokonce se i svíjíme,když to považujeme za žádoucí,vzdycháme,protože vzdychá pyšný majitel toho skvělého exempláře,co je v nás.Opětujeme úkony,které nás mají uvést do pohybu a jsme rády,když konečně přestanou.Uspokojí nás,když je on,nikoli my.Ne proto,že nás to skutečně neobšťastnilo,ale přinejmenším v nás vzbudí pýchu pocit,že jsme to byly my,kdo ho k tomu přiměl.Neměly bychom se zeptat,proč jsme na jedné straně schopny darovat to nei¨jintimnější z nás,na druhé straně se však na to,co v sobě cítíme,nerady díváme,nijak zvlášť rády se toho nedotýkáme,natož abychom se rády líbaly?Když se nás někdo zeptá,co nás na mužském těle přivede do varu,je to jen sporý zadeček.Je to dáno naší výchovou,že cítíme takový ostych před mužskými genitáliemi?Nebo nedostatečnými znalostmi?Odpradávna předávanými názory na morálku,jež považují ženu,která dělá určité "věci" za poběhlici?Proč se vždy schováváme za nějaké výmluvy?Proč si připadáme poníženě,když před partnerem musíme pokleknout,abychom mu mohly pomoci rozepnout kalhoty?A proč se necítíme ve své kůži,když o tomto tématu čteme?Měly bychom si uvědomit,že když někoho milujeme,pak ho musíme milovat celého.Nemůžeme ho dělit na kousky(tvůj krk mám ráda,tvůj jazyk ne-tvoje břicho je super to pod ním už méně)Když se chceme někomu oddat,pak to musíme udělat úplně.Pokud po těle toho druhého netoužíme úplně,proč jsme se tedy vůbec daly na sex?Protože to k tomu prostě patří?Mezitím jsme přeci získaly zkušenost,že uspokojit samu sebe,může být pěkné.Nechceme si činit násilí,nebo se nechat nutit,jen se k němu postupně přiblížit a dělat jen to co nám je příjemné.