Objev vlastního těla



Je příjemné být jednou sama.Prostě úplně "vypnout" , nemít nic,ale vůbec nic na práci a věnovat se jenom svým myšlenkám.Dovolit si trochu sentimentality a vložit do přehrávače své oblíbené cédéčko,oživit vzpomínky na dávno minulé hodiny,zatímco se pomalu stmívá a pokoj se noří do romantické podvečerní modři.Je to hezké zapálit pár svíček,a v jejich mihotavém světle se povalovat. Při šálku aromatického čaje se začíst do nějakého"škváru",který jsme už dlouho odkládaly.Zatímco vnější svět se svými velkými i malými problémy zůstane za našimi dveřmi a čas se zdánlivě zastaví,přemístíme se na malý ostrůvek,na kterém nikdo není,a my tam neděláme nic jiného,než že je nám dobře.Bez špatného svědomí,že práce,kterou jsme měly udělat zůstala stát.Bez výčitek,že jsme měly zavolat přátelům,kteří nás čekají.Ani v nejmenším nám také nebude bránit myšlenka na muže,kterému se nevěnujeme a kterého jsme nechaly jít s partou na tah.Ani starost o děti,které opatrují dědeček a babička.Takové chvíle odpočinku jsou důležité pro načerpání nové síly a energie a znovu nalezly sebe samu.Nyní budeme soustředěnější a plné očekávání.To je dobrý start pro následující hodiny,které jsme si rezervovaly pro sebe a ve kterých se konečně budeme s péčí věnovat svému tělu.Zvedneme ruce a přejedeme si špičkami prstů po obličeji,po linii spánků,licních kostí a brady.Dotýkáme se zavřených očních víček,přejíždíme po vrcholku nosu dolů mezi špičku nosu a ústy.Necháme prsty sklouznout po oblině rtů a vychutnáme si tento dotek,než lehce otevřeme ústa,a jemně se dotkneme špičkou jazyka konečků prstů,že je to zvláštně dráždivý,vrušující pocit?Dobře!Necháme ho na sebe působit.Naše ruka sjíždí po krku směrem k ramenům.Už chvíli máme ztvrdlé bradavky na prsou - aniž bychom se jich ještě dotkly kroužením dlaní nebo palcem a ukazováčkem.Unikl nám nepatrný povzdech? Přitiskly jsme stehna k sobě,abychom utišily neklid ve svém klíně? Teď bychom měly napnout břišní svaly,chvilku tak vydržet,potom uvolnit a znovu napnout.Zatímco lehce tiskneme ruce a ńadra,celé se poddáme pocitu nové,nepoznané touhy.Pocitu,který v nás rozezní neznámé struny a umožní nám vytušit,že naše tělo je hudební nástroj,který bylo škoda nechta mlčet...Ještě jsme se snad nedotkly Venušina pahorku?ani nepřišly na to,že máme nějakou pochvu?Možná jsme si nemohly pomoci a přitáhly si prostěradlo mezi nohy.Snad jsme se také otočily na břicho a přitiskly chvějící se podbříšek pevně k matraci.Možná jsme ale také prostě znovu usnuly,zvláštním způsobem šťastné.Věděly jsme ,že máme za sebou podivuhodnou zkušenost.Zkušenost,která nám ukázala,že se můžeme cítit dobře.Krásně.Žensky.Že jsme schopny pocítit něco,co jsme nepovažovaly za možné.