Křesťanská mystika

Je důležité si uvědomit, že křesťanská mystika tak jak ji známe, tady existuje od dob Ježíše Krista, ale základy jsou daleko starší. Je jedno, jestli půjdete nebo nepůjdete buddhistickou cestou, je možné čas od času si vylepšit mystickou cestu třeba tím, že si uděláte nějaké cvičení týkající se křesťanské mystiky a navážete na požehnání, na kontinuitu, protože za 2000 let křesťanství bylo v rámci nauky mnoho vynikajících osobností. Když se vám něco v životě nedaří nebo máte nedostatky v buddhistické cestě, klidně se můžete obracet k odkazu lidí, kteří šli křesťanskou cestou. Křesťanská cesta je jenom pokračováním starověkých kultur. Evropská civilizace má přímou návaznost, byť mnohdy přerušovanou mnohými politickými událostmi, do starověkých kultur. Tím, že budete dělat křesťanskou mystiku, nebo si jí občas zpestříte tu cestu, kterou jdete, můžete dosáhnout požehnání a ochranné energie za 5 -7 tis. let všech možných bytostí, které upřímně hledaly. Dosažení nirvány nebo poznání existuje od počátku lidstva a vy tím, že si ujasníte některé věci, které se týkají křesťanství, tak můžete přímo navázat na kontinuitu starověkého poznání. Tuto přednášku jsem připravoval mnoho dní v meditacích a poprosil jsem svatého Františka z Assisi, aby vám dal meditaci, kterou budu smět otevřeně přednášet. Tuto jednoduchou techniku, která vám může mnoho dát, vám řeknu po přestávce.Základy křesťanské mystiky jsou v době předkřesťanské, sahají do doby starověkého Egypta. Zhruba někdy ve Střední říši se vyčlenila esoterika do učení, které se nazývá hermetikou. Tento název je odvozen od symbolické bytosti (není to historická osoba), která oplývá nekonečnou moudrostí, která bývá ve starověkých naukách nazývána Hermés Trismegistos (dalo by se to přeložit z řečtiny jako Třikrát Nejvyšší). Hermetika má za základ poznání, které bylo shromažďované ve starověkých klášterech, chrámech a bylo postupně dáno do určitých spisů, souhrnně se nazývají hermetickým učením. V poslední době vyšlo hodně knih o hermetismu i v českém jazyce. Mnohdy bývá hermetismus spojován s alchymií, astrologií, kabalou, magií a čarováním. Je třeba si ale uvědomit, že původní hermetické učení tyto věci vůbec neobsahuje, jenom se jich lehce dotýká. Postupně v době renesance (a vyvrcholilo to v 19. století) byly právě do hermetismu chybně zahrnuty ty směry, které jsem jmenoval. V původní hermetice nic takového nebylo, bylo to nejčistší, nejprostší učení o pěti prvcích, o třech resp. pěti tělech, o třech časech atd. Říkám to proto, že vyšly knihy, kde se pod pojem hermetika cpe kde co, protože se to dobře prodává. Hermetika byl prostě soubor učení, který byl daný osobou Herma Trismegista. Ten název dostala až pod řeckým vlivem, dřív ve starověkém učení většinou v podobě Herma Trismegista vystupuje Thovt, bůh učenosti ve starověkém Egyptě. Základem hermetiky je vítězství dobra nad zlem. V každém z nás je dobro i zlo. Hermetika je cesta, jak v sobě eliminovat zlo a stávat se dobrem. Nebo bychom to také mohli nazvat cestou ke světlu. V hermetice se ve 12. st. př.n.l. (v Egyptě v době Nové říše) učení ustálilo do nápisu tzv. Smaragdové desky, údajně existoval velký kus smaragdu, kde byly napsány základy hermetismu. Budu vám citovat část nápisu ze Smaragdové desky: "To, co je dole, je stejné jako to, co je nahoře. To, co je nahoře, je stejné jako to, co je dole. Tím je naplněno stvoření jediné, celek vzešel z jediného a přemítáním o jediném a vše bylo stvořeno různou podobou jediného". Kdo jste četl Nový zákon, asi vás napadla souvislost s prvním veršem Janova evangelia, které začíná: "Na počátku bylo slovo, to slovo bylo u Boha, ........" Janovo evangelium hodně vycházelo z hermetiky. Hermetika bylo učení, které bylo ve své době vyučováno jenom v chrámech. Ostatní svět se s hermetikou setkal až po roce 1628 př.n.l. Do té doby vládli Egyptu Hyksósové, po r. 1628 byli z Egypta vyhnáni, vydali se do různých částí světa a přinesli tam znalosti hermetiky. V oblasti Řecka nebo Itálie to dalo základ helénistickým kulturám. V období Nové říše se o hermetiku nejvíce zasloužil faraón Ramesses II.(1279 - 1213 př.n.l.). Byl to velice osvícený panovník, umožnil přístup k hermetice i ostatním. Dřív k ní měli přístup jenom kněží nebo příslušníci různých řádů a skupin. Na hermetiku, což byl systém učení, navázal tzv. gnózí - tzn. návodem. Od doby Ramessese II: se hermetika vyučovala i mimo uzavřená společenství vázaná na chrámy a kláštery. Vzniklo mnoho meditačních skupin, které navazovaly na to učení. Byla taková zásada, že v každé době je jen málo lidí, kteří mohou poznat pravou podstatu stvoření, pravou podstatu Boha. A na jejich zkušenosti navazovala gnóze. Lidé, kteří dosáhli určitého stupně poznání, měli povinnost to poznání předávat dál. V době na sklonku vlády Ramessese II. dochází k události, kterou znáte ze Starého zákona, dochází k odchodu Mojžíše a vyvedení Židů z Egypta. Ježíš potom navazoval na starozákonní mystiku a tady je třeba si uvědomit, že v postavě Ježíše se nám promítá jak směr Mojžíše (nebo judaismu), tak směr staré hermetiky. Mojžíš byl zasvěcenec do hermetiky. Hermetismus (ve 12. st.př.n.l.) se pak vyvíjel v Palestině nebo v tom židovském prostředí trošku jinak. V postavě Ježíše Krista se nám protíná odkaz starozákonní a odkaz novozákonní. Ježíš byl v podstatě několikrát, a jsou o tom záznamy v tzv. Apokryfech.................. Apokryfy jsou spisy, které se týkají Ježíše a nejsou začleněné do Nového zákona. Je třeba, abyste si uvědomili, že původ křesťanské mystiky a původ toho, co se protíná do křesťanské mystiky, je daleko starší. Některé knihy považují Ježíše za prvního velkého gnostika nebo prvního člověka, který se všechna ta starověká poznání (ať měly původ židovský nebo ať pocházely z ostatního nežidovského světa) snaží uvádět do praxe. Maximálně se snažil shrnout starověké učení do praxe zdánlivě jednoduché. Mluvil k nejprostším lidem. Roku 332 př.n.l. došlo v Egyptě k výrazné změně, Egypt dobyl Alexandr Makedonský, založil Alexandrii, kam nechal svézt všechny spisy obsahující poznání lidstva, které bylo tehdy dostupné do tzv. Alexandrijské knihovny. Nechal se korunovat za faraona, ale později zahynul na tažení do Indie. Egypt zdědil jako odkaz Alexandra Velikého Ptolemaios Sótér, byl to jeden z jeho generálů, nastolil v Egyptě říši Ptolemaiovců. V té době so začala vyvíjet gnóze, protože Ptolemaios byl velice učený člověk a snažil se velmi intenzivně pozvednout nejprostší lid k nějaké duchovní cestě. Na dobu konce vlády Ptolemaiovců navazuje narození Ježíše Krista. Podle starých spisů se narodil někdy kolem roku 7 nebo 6 př.n.l., podle toho, jestli se počítá rok nula. Kolem roku 30 byl ukřižován. Jeho jméno bylo Ježíš, Kristus dostal až později, říkali mu tak Řekové. Židé ho nazývali Mesiášem. Ježíš byl několikrát v Egyptě, uvažuje se i o tom, že byl nějakou dobu, a jsou o tom i nějaké stopy, v Kašmíru - předtím, než začal působit veřejně mezi apoštoly. Ježíš byl člověk, který dokázal hermetiku a gnózi uvést do praxe. Tím, že uzdravoval nemocné nebo dělal různé zázraky, ukázal lidem, že je možné jít touto cestou a na ni už bezprostředně navazuje mystika křesťanská. Mezitím došlo k pádu říše Ptolemaiovců.Křesťanství jako takové začalo vznikat ukřižováním Ježíše Krista a jeho znovuzrozením po třech dnech. Jeho učedníci většinou jako kazatelé (ne všichni jako praktici) šířili jeho učení dál. Protože to vycházelo z gnóze a zpátky z hermetismu, objevuje se zde spousta starých hermetických symbolů. Apoštolové používali symboliku, která byla obvyklá v době Ježíšově (v gnózi a v hermetismu, ne v judaismu). V této době vládli Palestině Římané, státním náboženstvím bylo vyznávání pozdně antických božstev a postupně jim začalo vadit, že se lidé vrací k postavě Ježíše Krista. První křesťané včetně apoštolů se museli skrývat, museli žít v různých úkrytech, katakombách. Bylo zakázané jiné náboženství než to státní. Na lampičkách pocházejících ze Severní Afriky ( z doby kolem r. 50 n.l.) je krásně vidět starokřesťanská symbolika. Byl to motiv dvou ryb - jako symbol dvou polarit. Napřed, v gnózi a hermetismu to znamenalo ženu a muže, později to znamenalo křest a vzkříšení. Křest znamená vstup do života, vzkříšení znamená vstup do posmrtného života, dosažení přímo kontaktu s Bohem. Dalším symbolem jsou symboly mandal (celý starověk včetně ranného křesťanství používal mandaly) - jsou to terče složené z pěti kruhů, symbolizuje to pět těl, pět prvků a celý ten symbol, dalo by se říci spirála, je celý starověk symbolem Slunce. Dalším symbolem je nekonečný uzel štěstí, původní nekonečný uzel štěstí je mandala, tak jak známe harmonii pěti prvků nebo pěti těl v těle. Znáte ho asi z pověsti o Alexandru Makedonském , který měl rozvázat gordický uzel. On to vyřešil tak, že ho přesekl mečem. Meč je symbolika, která jde daleko do minulosti. První záznamy jsou z 18. st. př.n.l. z počátku Nové říše, kdy se mluví, že je třeba tu mandalu pěti prvků nějakým způsobem rozplést. Všude tam se mluví o tom, že je třeba ji rozseknout nožem nebo mečem. Tím nožem nebo mečem se nemyslí fyzický předmět, ale naše meditace, naše čisté vědomí. Dalším symbolem je zkřížené písmeno X a P (= chí a ró jako písmena řecké abecedy ). Byla to počáteční 2 písmena jména Ježíše Krista. Pak je tam strom života - ve starověké esoterice a hermetice byl symbolem našich pěti těl (můžeme si je představit jako pět korálků na niti, nit je naše zrození, propojuje všechna ta těla). Tam se objevuje ten starověký strom, to byla počáteční síla stvoření a šňůra korálků propojuje pět našich smyslů. Posledním symbolem je beránek nebo ovečka. Ježíš Kristus je nazýván Beránek boží. Beránek byl u starověkých kultur, hlavně pasteveckých, obětním zvířetem. Je to symbol obětování se Ježíše Krista pro vykoupení všech ostatních bytostí. Vedle beránka je pětivětvový strom jako symbol pěti smyslů, tzn., že jedině v lidském zrození je možné dosáhnout nejvyššího poznání, tzn. stát se beránkem. Vedle je ještě symbolika čtyřlístku, do dneška je symbolem štěstí, znovuzrození, dával se jako dárek na Nový rok. Dřív byl Nový rok svátkem světla a slavil se někdy kolem slunovratu. Čtyřlístek je stylizovaná mandala pěti prvků . Pak je tu ještě poslední symbol - strom se šesti větvemi a nahoře plodem. Celý starověk znal čakry, pracovala s nimi hermetika i gnóze. První křesťané dělali cvičení, která se týkala některých čaker. Bavili jsme se o hadí síle, energii, která nám probouzí jednotlivé čakry v těle a když dojde do nejvyšší čakry - padmy, dojde k poznání, kdy začínáme vnímat úplně jinak čas a prostor. Tam je znázorněno těch sedm čaker nádhernou svatozáří, můžeme to nazvat aurou. Z neznalosti byla později v křesťanství aura oddělena od toho stromu jako dva samostatné symboly. Strom byl velice brzy zapomenutý a v celém raném křesťanství se jako symbol poznání objevuje podkova. Podkova jako fyzický předmět se objevuje až u pozdních Germánů v 5. -6. st. n.l., byla symbolem štěstí, ochrany. Je hodně vyobrazena na pravoslavných chrámech. Často bývá jako symbol zobrazené srdce, je ztotožňováno se srdeční čakrou. V srdci zaniká a vzniká zrod každé bytosti. Když se rodíme, část energií jde přes srdce do dolních a část do horních čaker. Když ze života odcházíte, spadne to do toho srdce. Srdce je jak symbolem znovuzrození, tak duchovního probuzení. Těch symbolů by byla ještě celá řada, mluvil jsem o nich jenom na okraj, abyste si uvědomili, jaký odkaz můžete mít, když se jenom oddáte do ochrany křesťanské mystiky. Na symboliku už navazovala i vlastní křesťanská mystika a lidé, kteří ji šířili. Bylo napsáno několik evangelií. Dnes je v Novém zákoně Evangelium Matoušovo, Lukášovo, Janovo a Markovo. Nejpozději vzniklo Janovo evangelium, uvažuje se, že Jan už nebyl přímým pamětníkem života Ježíše. Existují ještě Tomášovo, Jakubovo evangelium a další, která ale nyní nejsou obsažena v Novém zákoně. Postupem času došlo k okleštění Nového zákona o mnohé poznatky, které učil Ježíš Kristus. Prvním, kdo ho hodně očesal a stanovil dogmata, která mohou a která nemohou být v Novém zákoně, byl I. nicejský koncil r. 325. Předtím žili křesťané v ústraní, žili v tajnosti, protože do r. 313, kdy římský císař Konstantin Veliký dovolil křesťanství a vyhlásil ho jako státní náboženství, byli křesťané pronásledováni. Na popud Konstantina Velikého byl svolán první křesťanský koncil - I. nicejský. Na koncilu nebylo příliš pochopeno znovuzrození, reinkarnace, nebylo připuštěno Tomášovo evangelium, protože bylo příliš radikální. Sešlo se zde asi 319 biskupů. Účastnil se ho i císař Konstantin Veliký a byl v šoku z toho, že on jediný uměl číst a psát. Říkám to na omluvu, abychom to nebrali tak, jako že nám někdo něco odepřel. Ti lidé neměli přístup ke vzdělání a brali to tak, že čemu nerozumím, to tam nedáme. Později byly další koncily, kde docházelo ke štěpení církví, r. 1054 došlo k rozštěpení na církev pravoslavnou a římskokatolickou, kolem r. 1517 došlo k odtržení protestantů. Ve starověkém hermetismu se vychází z trojjedinosti Boha. Máme Boha otce, Ducha svatého a Ježíše Krista. Do křesťanství byly postupně začleněny starověké svátky - vánoce, velikonoce, symbol jesliček. Andělé ztělesňují boj dobra se zlem. Křesťanství později převzalo dobré anděly a anděly temna. Následné křesťanské směry si mnohdy nevěděly rady s posledním soudem. V římskokatolické církvi se postupně opatrně začínají objevovat studie o čtyřech posmrtných stavech. Mantry jsou to samé, co modlitby. Určitě znáte Otčenáš, kdy Ježíš Kristus učil lidi, jak se mají modlit. Je spousta mystiků, kteří došli k poznání jednou velmi zajímavou mantrou - "Nechť se pán Ježíš Kristus smiluje nade mnou hříšným", říkali ji s pomocí růžence, jako buddhisté odříkávají mantry s málou a přitom meditovali. Ostatní modlitby podle nich nejsou tak důležité. Mantry mají možnost směrovat naše vědomí, abychom nebyli otroky emocí, abychom mohli emoce rozpouštět. To samé byly mantry ve starověkém Egyptě, nacházíme je jako nápisy na rakvích, v pyramidách, na papyrech, vytesané do kamene nebo do hlíny. Ve starověké hermetice bylo velice účinné uctívání ostatků, i raně křesťanská církev si uvědomila, že ostatky duchovních bytostí ještě dlouho vyzařují určité požehnání, určitou energii, proto s nimi pracovala. Používali i amulety. Symbol kříže jako amulet se objevuje až ve 4. st. po Kristu, protože do té doby byl kříž symbolem otroctví a nesvobody. Proto se na raně křesťanské keramice se symbolem kříže nesetkáváte. Ke konci 4. st. se váže ještě další věc - tzv. mariánský kult - uctívání ženské energie v podobě matky Ježíše Krista, panny Marie. Do té doby první křesťané, protože byli ještě hodně pod vlivem hermetismu, pracovali s trojjediným Bohem, tzn. Ježíšem Kristem jako hlasatelem Evangelia, Duchem svatým, který pro ně symbolizoval energii - byl symbolem mužského principu a Boha Stvořitele do jisté míry vnímali jako ženský princip. Ve všech starověkých kulturách byla ženám přisuzována mateřská funkce. Do 4. st. měl ženskou podobu nebo ženský náboj otec, protože tam je jednota mužské a ženské energie a protože Bůh je stvořitel, tak má i ženskou energii. Uvědomili si, že potřebují mít, jako v každém směru, aby si mohli vyrovnat mužské a ženské energie, nějaký ženský symbol. Až od 4. st. tedy začali používat mariánský kult. Ježíš měl rád svou matku, ale nikde nemluvil o ženské energii. V mystice, v praktickém následování Ježíše Krista začala chybět praktická zkušenost a byl zavedený mariánský symbol. Uzákoněný byl až poměrně pozdě, oficiálně bylo povoleno jeho používání až v r. 787. Do té doby to bylo bráno tak, že je to pohanské. Na další koncily navazuje tzv. hereze , byly vyčleněny věci, které církev nepovažovala za správné a ty byly nazvané herezí. To dalo potom ve středověku podnět ke vzniku Svaté inkvizice a dalším věcem s tím spojeným. První velký rozkol v křesťanské církvi byl v r. 1054 , kdy byl křesťanský odkaz rozdělený na pravoslavnou a římskokatolickou církev. Římskokatolická církev zavrhla spoustu obrazů, pronásledovala lidi kvůli obrazům. Dřív se braly obrazy tak, že zobrazení, přenesení vědomí do obrazu může mít požehnání, že pomocí obrazu můžete dostat požehnání, že pomocí obrazu můžete dostat nějaké duševní, duchovní schopnosti nebo že vám může požehnat byt, barák. K dalšímu drobnému rozkolu došlo v dohadech o Duchu svatém. Pravoslavná církev se víc držela učení Ježíše Krista. V pravoslavné církvi dostaly ty obrazy daleko větší význam - ikony byly naprogramované, posvěcené, byly nedílnou součástí obřadů, sloužily stejně jako tibetské thanky.Tento úvod byl důležitý, neboť tak, jak budete hledat, ať už v buddhismu nebo jakékoli jiné cestě, tak se budete setkávat s těmi symboly a já chci, abyste měli co nejširší posvěcení. V každé té cestě byla spousta lidí, kteří prošli tou cestou a zanechali tady určité kvantum energie, protože nežili pro sebe, například Ježíš Kristus tím, že obětoval sám sebe. On mohl utéct, mohl ovlivnit chod událostí, ale on se narodil proto, aby tu byl pro druhé, ne aby se vyhýbal bolesti a ponížení. V křesťanské mystice, tak, jak se vyvíjela, je možné rozlišit dva základní směry. Prvním směrem je intelektuální diskuse o mystické filozofii. Je to vlastně jako cesta súter v buddhismu. Lidé se snažili se dostat rozumovým poznáním na vyšší duchovní poznání a mít bdělé vědomí přítomnosti, nebo mít, pokud se bavíme o křesťanské mystice, splynutí s Bohem. Mohli bychom to přirovnat k zenovému buddhismu, který překonává dualitu myšlení, protože mysl rozlišuje, co je dobré, co je špatné, co je příjemné, co nepříjemné - to je ten rozum. A pokud budeme otroky duality, budeme vyhledávat jenom to příjemné, tak nás zboří to nepříjemné. Zenový buddhismus vás vychovává pomocí koánů, koán je neřešitelná hádanka, která nemá logické řešení, snaží se vás přenést do toho přímého vnoru. Je to vlastně práce sám na sobě. Do jisté míry je možné ten intelektuální směr vystopovat v hínajánovém buddhismu, který je dnes rozšířen v Barmě, Thajsku a pod. V křesťanské mystice se to projevuje tak, že člověk odděluje sebe nebo se snaží být lepší, aby putoval k Bohu, ale jde to přes různé disputace, obřady. Na druhé straně existuje ta přímější cesta - praktická mystika, kdy se člověk snaží připravit své tělo, připravit svůj život na to, aby mohl vnímat přítomnost boží, nebo aby mohl v té první chvíli s bohem rozprávět a pak s ním splynout. V buddhismu je to mahájánový buddhismus, dzogčhen, tantry, mahámudra. Většina velkých křesťanských mystiků měla poznání boha pomocí praktické mystiky. U nás na Západě je problém, že vychází spousta literatury, jsme zahlceni informacemi a může se nám stát, že jenom budeme celý život shánět informace a najednou budeme umírat a zjistíme, že jsme pořád jenom studovali. Můžeme si kupovat a číst knížky, ale jde o to, abychom nezanedbávali praxi. Je to to samé, jako kdybyste chtěli uvařit a nakupovali další a další kuchařské knížky, ale nezačali byste vařit. Najednou se budete divit, že umřete hlady, a máte spoustu kuchařek a plnou hlavu znalostí.Křesťanská mystika byla rozdělena do tří částí:1)probuzení - uvědomíte si, že už nechcete žít takovým životem, jakým žijete, něco chybí2)očištění - pomocí různých cvičení, omezení - příprava, abychom byli schopni přijmout vlastní zážitek nazírání na Boha, komunikaci s ním a splynutí s ním (vstup do nirvány)3)nazírání na Boha a splynutí s nímKdyž srovnám římskokatolickou a pravoslavnou církev, tak pravoslavná církev má málo svatých. Protože tam musel člověk opravdu něco prokázat, aby byl svatořečený a aby se k němu obraceli o pomoc ostatní lidi. Římskokatolická církev má přes dva tisíce svatých a dalších několik tisíc tzv. blahoslavených - to jsou odkazy, které čekají na to, jestli budou nebo nebudou svatořečené. Jsou tam i lidé, kteří dali pro víru život, ale to neznamená, že je můžete potkat v meditaci. Nedostanete tu zpětnou vazbu, posvěcení. Vybral jsem pár jmen, abyste věděli o pár lidech, kde stoprocentně dostanete posvěcení:Svatý Antonín poustevník - žil kolem r.250 n.l.Hildegarda z Bingenu (1098-1179), měla léčitelské, jasnovidné, duchovní schopnosti, jejích služeb využíval i papež Do té doby byla většina těch, kteří měli nějaké zvláštní schopnosti, které neměli papežové a kardinálové, pronásledována. Mnozí papežové opravdové mystiky zatracovali. I díky tomu došlo k odtržení protestantské církve, která říkala, že nemají být upřednostňováni církevní hodnostáři a že záleží pouze na schopnostech daného člověka.Tereza z Ávily (1515-1582) - napsala knížku Hrad nitra čili Komnaty, má obrovskou stopu v astrálu i těle světla Jan z Kříže (1542-1591), měl nejvíc rozpracovanou křesťanskou mystiku, napsal: Výstup na horu Karmel, Temná noc, Duchovní píseň, Plamen lásky žhavý František z Assisi (1182-1226) - ze světců starší doby má nejsilnější pole působnosti, klidně ho můžete vzývat, nerozlišoval buddhisty, muslimy.páter Pio (1887-1968) - velice záhy, ve 24 letech dosáhl nejvyššího poznání, dokonce měl stejně jako sv. František stigmata, měl úžasné vlastnosti a schopnosti, byl schopen předvídat životy papežů a kardinálů. Byl členem římskokatolické církve a když se u něj objevily tyto schopnosti, tak 12 let nesměl z klauzury. Poté mu na velký tlak lidí dovolili sloužit mše, ale v 1 hod v noci, pak ve 4 hod ráno, a vždy měl kostel úplně plný. Lidi třeba celý večer čekali, aby se dostali na jeho mše. STIGMATA:V dlaních a na chodidlech máme místa, kudy do nás vstupuje a vystupuje z nás energie. Někdy se může stát, že pokud lidé jdou opravdu cestou křesťanské mystiky a ztotožní se s Ježíšem, tak v těchto bodech může dojít k protržení kůže. V buddhismu existuje Bílá Tára, která je symbolem životní energie. Energii jak přijímáme, tak dáváme. Ve starověkých kulturách byl přívod energie znázorněn těmi stigmaty. Bílá Tára je symbolem nejvyšší ženské energie, je to vlastně buddhistická Panna Maria. Stigmata měl páter Pio i Svatý František z Assisi. Pokud má někdo stigmata, je to vždy člověk, který dosahuje duchovní úrovně. Stejné duchovní úrovně ale mohl dosáhnout i člověk, který stigmata nemá. Pokud mistr chtěl, (a dělalo se to i v Tibetu) aby tu byl silný odkaz, který by sloužil ostatním, tak právě přes stigmata do těla světla umístil určité kvantum energie. Jednoduchá technika:S touto meditací je spojena nejprostší modlitba Františka z Assisi: "Mít boží světlo v srdci a srdce v Bohu." Sedněte si tak, jak jste zvyklí při meditaci, můžete i klečet nebo vleže na zádech. Důležité je mít ruce spojené tak, aby se kryly body, kudy vychází energie - hodně si překryjte dlaně a spojte si palce. Ruce můžete i sepnout, ale je to méně účinné, alespoň ze začátku. Je lepší mít zavřené oči, zklidněte dech, uvolněte fyzické tělo a smysly . Představte si, že se ve vaší srdeční čakře rozhoří malý plamínek velký 3-5 cm. Budete ho chvíli pozorovat a po nějaké chvíli si představíte, že stejný plamínek vám hoří i v dlaních. Vnímejte ho tak, že ze spodní ruky plamínek probleskuje do ruky horní. Pozorujete tři plamínky. Když je představa dostatečná, roztáhnete ruce a dáte je na kolena (pokud ležíte na zádech, upažíte s otevřenými dlaněmi vzhůru). Znovu si uvědomíte tři plamínky, kdy levý plamínek je symbolem ženské energie, pravý plamínek symbolem mužské energie a střed je symbolem spojení těch dvou energií. Pokud budete dělat křesťanskou mystiku, tak si to budete představovat jako v levé ruce Bůh stvořitel, v pravé ruce Duch svatý a střed jako symbol Ježíše Krista v nás. Levou rukou energii přijímáme, pravou rukou energie odchází. S touto vizualizací ruce spojím na prsou a tři plamínky nechám splynout v jeden. Jakmile budu vnímat, že Duch svatý a Ježíš splynuli vjedno, tak si budu představovat, jak ten plamínek narůstá, celého mě prostupuje a rozšiřuje se na celý vesmír. Tím dostanete odkaz na všechny ty energie, které byly v křesťanské mystice. Aktivní část při této technice je vybavení si plamínků, pasivní část je otevření rukou, tím odevzdáváte a neutrální část je sepnutí rukou na prsou - staňte se plamenem, ať dostanete to, co potřebujete pro váš další život. Postačí, když to budete dělat tři až pět minut. DOTAZY:Rok ovce je pokora na druhou, symbol vody je dost o pokoře, voda vždy teče z kopce. V evangeliích říká Ježíš Kristus: Kdo z vás chce být nejvyšší, buďte poslední z vás, buďte nejníže. Loni nám to ukázal vodní kůň, kdo neměl pokoru, neunesl ty věci, které vodní kůň přinesl. V roce ovce už vody nebude tolik, záplavy už nebudou tak velké jako byly, ale budou zase jiné věci ve světě, které nebudou příjemné. Nás ve střední Evropě se to moc týkat nebude. V naší domácí politice budou různé kotrmelce, ale pokud se týká toho ostatního, nebude to tak špatný rok. Máte možnost tam hodně získat a může to být dobrý start do dalších let. Pokora znamená přijmout život takový, jaký je a přijmout to, co po nás život chce. Mottem křesťanské mystiky je soucit, pokora a láska. Ježíš měl určité schopnosti vědět věci dopředu atd. a věděl, že skončí na kříži, že skončí ponížením, utrpením a modlil se v zahradě getsemanské: Pane, jestli můžeš, odejmi ode mne tento kalich hořkosti, ale ne jak já chci, ale jak ty chceš - a to je ta pokora. Pokora je nezbytná v jakékoli mystické cestě - buddhistické, muslimské nebo křesťanské. Umět přijmout život takový, jaký je, nazývám v buddhismu bdělým vědomím přítomnosti. Abychom prožívali to, co je a uměli být v přítomnosti, ať je ta přítomnost jakákoli. Ať se nám daří dobře nebo špatně, vždy bychom měli mít pokoru. A to je to nejcennější, co nám může jakákoli duchovní cesta dát. Bohužel je tady v poslední době moc směrů a bylo to i v tom pozdním křesťanství, kde pokora zaniká. Lidé si představují, že tím, že na sobě budou jakoby něco dělat, nebo si hrát na duchovní cestu, tak se jich nebude týkat nemoc, utrpení. Samozřejmě nemocný může být každý z nás, může procházet nějakým složitým životním obdobím, může se dostat do země, kde je válka. A tam se pozná, jestli ten člověk šel duchovní cestou, tam je zkouška toho, jestli pokoru má nebo ne. Mnoho lidí si na to hraje, meditují, cvičí, ale první událost, která není podle nich nebo jim není příjemná, neumějí přijmout.

Tento článek mi zaslal.JFišer