DÉJÁ VU - ILUZE JIŽ VIDĚNÉHO

Jakmile si jednou přestaneme zatěžovat mysl pocity viny a determinismem a nahradíme je láskou k sobě a silou utvrzování a víry,budeme mít oči i duše otevřenější ke kouzlu světa kolem nás.nevysvětlitelné úkazy,stejně jako" každodenní vidění" jsou tak běžné a obvyklé,že úplně cítíme ze zřetele,že jsou tak zvláštní.Nebo jsme možná nikdy nepochopily,čím vlastně jsou.Iluzí již viděného je například prožitek,který s většině z nás občas přihodí.Když o tomto jevu uvažujeme jen jako o příjemném momentálním rozptýlení,nijak magicky to nevypadá.Ale uznáme-li,že to je to,co skutečně je-letmé nahlédnutí na "Druhou stranu",získá to najednou zcela nový význam.Existují dva druhy déja vu.První nastane,když navštívíte určitý dům,město,silnici,cizí zemi,nebo nějaké jiné konkrétní místo,kde jste nikdy předtím nebyli,a najednou zjistíte,že se vám to tam zdá povědomé nebo známé.Někdy zjistíte,že se tam dokonce i bez bloudění vyznáte.Mně se to už stalo také.Nemá to nic společného s tím zda někdo je nebo není médium.Co to vlastně bylo,a co to všichni prožíváme,když nám neznáme místo připadá známé?Je to duchovní vzpomínka na minulý život.My už jsme tam předtím byli,jenže to bylo jiné tělo a v jinou dobu.Duchovní vzpomínky jsou většinou zahrabány hluboko v podvědomí,a tak jsou ty momenty,kdy se nám objeví ve vědomí ,magickou zkušeností.Jsou to také velmi silné zázračné pohledy na věčnost naší duše.Zkušenost déjá vu platí také o lidech.Všichni známe lidi,kteří nám připadali známí už ve chvilce,kdy jsme se s nimi prvně setkali.Cizinci,u nichž máme pocit,že je známe celý život.Asi jsme je neznali úplně celý život.Ale vsadí se,že když se dlouze zadíváte na každého člověka,který se nějak významně dotkl vašeho života,a když si položíte jednoduchou otázku:Znal-nebo znala jsem tu osobu před tím?,překvapí vás,jak snadno dokážete odpovědět ano nebo ne.Mimochodem,nepředpokládejte,že spojení z minulého života vás k nějakému spojení s tím člověkem zavazuje v tomto životě.Možná to byla ve vaší předchozí existenci pěkně otravná postava.Nebo možná byla minule docela fajn,ale teď se rozhodla vrátit zpět jako děsný pitomec.Nemusíte se pocitem známosti z minulých životů vůbec řídit,jen si ho povšimněte,když se dostaví,a připište si ho správně dalšímu okénku,kterými se můžete podívat na svou věčnost.Některé vztahy z předchozích životů dokonce vklouznou nějakým postranním vchodem do našeho současného života,když je nejméně očekáváme nebo o ně vůbec nestojíme.druhý typ iluze již viděného je tak častý,subtilní a zdánlivě triviální,že mu málokdy věnujeme větší pozornost.Zdá se nám,že každá podrobnost toho,co děláme(komu či s kým,v jakém prostředí,co máme na sobě,co si myslíme a co cítíme)nám připadá tak známá,že jsme si jisti,že se opakuje nějaká chvíle z minulosti.Nikdy to netrvá déle,než pár vteřin,a nikdy nejde o významnou událost.Je to jako když si říkáte:Takhle už jsem jednou seděl,přesně tadytaky takhle jsem se díval na televizi,a taky jsem se takhle natahoval pro sklenici vody,která stála na témže místě na nočním stolku….Ve chvíli,kdy si toho povšimnete,pocit zmizí.Není divu,že si neuvědomíte,jak zvláštní věcí tahle iluze již viděného vlastně je.Abychom tomu více porozuměli,je třeba víc vědět o tzv.životních náčrtech.Než náš duch vkročí do těla ženy,aby se narodil do dalšího života,sestavujeme si jakýsi jízdní řád nebo náčrt pro život,který míníme prožít.Tento náčrt obsahuje všechny hrubé črty nového života,i když svůj jízdní řád můžeme v průběhu života pozměnit.Jestli se ve vašem Životním náčrtu říká,že věku třiceti dvou let budete účastníkem "dopravní nehody",můžete to svým životem pozměnit tak,že v té nehodě někomu ohnete nárazník,místo aby se jednalo o" fatální srážku".Jestliže váš jízdní řád jasně prohlašuje" nemoc" v patnácti,máte možnost ovlivnit,jestli je tou nemocí nachlazení nebo "zápal plic".Nebo třeba řekněme,že se ve vašem náčrtu mluví o tom,že budete léčitelem - a přesně to vás hrozně baví a je to vaše vášeň,jenže nenávidíte studia na medicíně a zběhnete z nich.To vůbec neznamená,že jste na cestě za svou vášní selhali.V našem životním jízdním řádu je spousta prostoru pro pohyb do stran v širokém rozptylu.Není to úzká stezka s velmi malou možností výběru,ale široká silnice plná možností.Do svého plánu si vepisujeme několik záchytných bodů.které nám ukazují,že jsme na správné cestě podle Životního náčrtu.Tyto ukazatele se nám objevují ve formě iluze již viděného.Jsou pro nás tak známé,že předpokládáme,že jsme to už jednou prožili.Ale to,co prožíváme,jsou jen malé ukazatele z Životního náčrtu,který jsme vytvořili na Druhé straně,než jsme se narodili.V tomto typu iluze již viděného rezonuje náš duch se zjištěním:Vzpomínám si na plán,který jsem si sepsal.To se odráží z našeho podvědomí do vědomí.V té chvíli naše vědomá i nevědomá mysl získává potvrzení,že jsme dokonale synchronizovaní se Životním náčrtem.Dostává se nám i letmého pohledu na věčnost našeho života na Druhé straně,protože náš duch si svůj Domov pamatuje,uznává ho a touží po něm.Jinými slovy řečeno,iluze již viděného není kouzlo,může to být i okamžitý stav blaženosti.

Sylvia Browneová